Fyzioterapeutka Mgr. Tereza Krupníková rozšířila řady našeho „klubu Vojtovkářů“. Úspěšně totiž absolvovala kurz Vojtovy metody reflexní lokomoce olomoucké společnosti RL-Corpus, jejíž výuku garantuje Mezinárodní Vojtova společnost IVG. Revitea tak má už šest fyzioterapeutů a dva lékaře, kteří aplikují na děti tento diagnostický a terapeutický systém. Do kurzu Vojtovy metody se navíc zapojili další tři naši lékaři.
Terezo, gratuluju k absolvování výuky včetně složení všech zkoušek. Kurz takzvané Vojtovky je poměrně dlouhý, od začátku do konce trvá rok a půl a jeho důležitou součástí je praktická výuka. Co Ti právě praktická část kurzu přinesla?
Praktickou část kurzu jsme absolvovali na dětské poliklinice v Motole. Motolská nemocnice je profesně zajímavá tím, že se zde můžeme setkat se širokým spektrem diagnóz, se kterým se na běžných pracovištích nedostaneme do kontaktu. Do našich ambulantních ordinací přicházejí většinou neurologicky "zdraví" pacienti s určitými asymetriemi.
Pro jak malé děti je Vojtova metoda určena?
Vojtova metoda nemá věkové omezení. Lze cvičit miminka již od narození. Když přijde takto malý pacient, naším hlavním úkolem je zacvičit rodiče (rodinné příslušníky), aby zvládli dané cvičení aplikovat i v domácím prostředí. Stáváme se trenéry rodičů. Během terapií rozebíráme úskalí, se kterým se doma při cvičení potýkají.
Takže to prakticky při terapiích vypadá tak, že ty dítě vyšetříš, zhodnotíš třeba, pokrok, který udělalo od minule, a pak rodičům ukážeš, jak mají s miminkem cvičit?
Přesně tak. Pro nás je samozřejmě skvělé, když vidíme, že se nám i rodičům cvičení v ordinaci daří. Žádoucí je také vidět nezdary. Během terapie chceme vidět všechny možné chyby toho, kdo cvičí a všechny možné úniky pacienta a umět je vyřešit. Mnohem důležitější totiž je, aby se dařilo odcvičit dítě doma. Protože v plné dávce Vojtovy terapie je zapotřebí cvičit čtyřikrát denně.
U nás v Revitee je občas slyšet dětský pláč. Už jsem se od kolegů dozvěděl, že to je výraz toho, že miminika na terapii reagují, tedy že funguje. Když se zaposlouchám víc, slyším něco jako povzbuzování od terapeuta, možná to jsou povely nebo pochvaly. Děláš to taky?
Samozřejmě. A to mě na tom vlastně strašně baví. Vnímám miminka jako malé sportovce, kteří opravdu podávají při cvičení velký výkon, samozřejmě někdy i výrazně verbální…
Doporučuji rodičům na pacienta hodně mluvit. Říct mu, co máme v plánu, poprosit, poděkovat. Na konci cvičení si všichni můžeme zatleskat: tím dáváme pacientovi najevo, že je jeho sportovní výkon u konce.
Tak přeju hodně šikovných malých sportovců a spolupracujících rodičů. Za rozhovor děkuje David Koubek
|
